Měl to být lehký vánoční příběh, veselé vánoční příhody studentů Bradavic, navázané na larp Origins. Jak to dopadlo? Nu, posuďte sami.
Spadané listí dubů pokrýval lehký poprašek sněhu a jinovatka. Všude ticho, jen sem tam
zapípaly sýkorky, které se honily v nedalekém lískovém křoví.
Zmrzlá tráva zakřupala a do kruhu mezi prastarými stromy vkročil statný jelen.
Nesl se sebevědomě, královsky, jakoby nic nemohlo ohrozit jeho majestát. Dnešního rána
to ale nebyla pravda.
Alyson velmi pomalu založila šíp a opatrně se vyklonila zpoza jednoho z dubů. Jelen zavětřil,
zastavil se. Víc už nestihl. Šíp, posílený špetkou magie, mu provrtal hrudník. Jelenovi
podklesly nohy, ale ještě našel sílu, vrhl se do křoví a prodíral se pryč. Alyson se protáhla.
Nespěchala, věděla, že jelen už daleko neuteče.
Našla ho asi dvacet metrů od mýtiny. Ležel na zemi, hruď zbrocená krví se namáhavě
zdvíhala. Už nezvládl vzdorovat, když mu zvedla hlavu a čistě prořízla tepny.
“Pane na nebesích, i síly v lesích, ctím vás. Děkuji za tento dar. Bude s ním zacházeno
s úctou a bude kralovat i dál, i když jen na hodovní tabuli. “
Zamyšlení přetrhl zvuk koňských kopyt. Alyson bleskurychle popadla luk a uskočila
za nejbližší strom. Natáhla tětivu.
Klapot kopyt utichl. Alyson zpoza stromu sledovala, jak dva ozbrojenci sesedli
u poraženého jelena a okamžitě začli pátrat po lovci, naštěstí na druhou stranu od místa, kde
se ukrývala. Horečně přemýšlela. Ulovit královské zvíře, k tomu v oblíbené honitbě prince
Jana, z toho koukají velké problémy. Z použití magie, kdyby natrefila ještě na další stráže,
ovšem taky. Co se stal před pár měsíci onen osudný incident s královnou Fae, byl prostý lid
a velká část šlechty k mágům když ne otevřeně nepřátelští, tak aspoň nepříjemní.
Alyson se rozhodla zariskovat, použít magii a neviděna se vytratit. Než ale stihla cokoliv
udělat, na cestu se doslova vřítil další jezdec. Prudce zastavil, seskočil z koně.
Ozbrojenci klesli na jedno koleno. Blahosklonně jim pokynul, cosi řekl a oni beze slova
nasedli na koně a odcválali.
Pak se otočil.
„Ale Alyson. Copak ti nestačí srnci a zajíci? Musíš provokovat střelením jelena?” Alyson
s úlevou opustila skrýš a přisedla si k němu na povalený kmen. „Můj pane…“ Princ Jan,
zvaný Bezzemek, se zašklebil. V tu chvíli ho opustil majestát a seděl tam jen pobavený
mladý muž, kouzelník, který přišel za svou bývalou spolužačkou. “Pána si nech
od cesty, Aly. Po těch letech a po událostech poslední doby…”
Věděla, na co naráží. Když se před pár měsíci trochu, no trochu víc nepovedl jeho pokus
vystrnadit královnu Fae a naopak posílili její moc, skončilo v něm poměrně dost alkoholu a
začal vzpomínat na staré časy. Alyson taky potřebovala posluchače a tak si od té doby
dělali vzájemně vrby.
„No…tak jo…hádám, Johnny, že tu nejsi jen tak náhodou a nezachránil jsi mě jen pro moje
krásný hnědý oči, že?“
Když jí řekl, co a kdy potřebuje, napřed měla chuť se začít smát. Jenže při pohledu
do Janových očí pochopila, že to myslí smrtelně vážně, protože další řešení prostě není.
Mlčky rozporcovali jelena a vydali se každý svou cestou.
“Jednorožčí slzy, jo, to už jsem slyšel. Ale mízu?“ Mistr Artific kroutil hlavou. „Ta by se
musela pak nějak upravit, pak zdestilovat … hmm…” Podrbal se na bradě. „A ví Jan, že
zplodit potomka není záležitost magie?“ Alyson protočila oči. Už na škole měl princ dost
obdivovatelek a divila by se, kdyby zůstalo jen u letmých pohledů. „Nojonojo, to já jen tak,“
zamručel skřet a začal si něco čmárat do pergamenů na stole. “Je to ožehavá situace,
Richard dědice nemá a ani mít nebude a Jan má korunu na dosah.
Ale když ji nebude mít komu předat, je dost pravděpodobné, že šlechta bude reptat ještě víc,
než teď, a až bude Jan oslabený, prostě si dosadí někoho jiného. Někoho, kdo by kouzelníky
nemusel tak dobře krýt…a co my s tím, co my s tím…“
Alyson mlčela. Přesně tohle jí totiž Jan řekl. Isabela z Gloucesteru, jeho choť, byla sice
dobrá partie, ale pokusy zplodit potomka se jim už dlouho nedařily. Začali se odcizovat
a Jan právě teď potřeboval spíš svou moc posílit, než řešit problémy doma. Teď ale kdesi
v knihovně objevil návod na lektvar, který se dá přimíchat do vína, a zaručeně funguje.
Jenže má poněkud neobvyklou přísadu…
„Zavolej mi Sílis a Sunnivu, ty ví, jak najít a chovat jednorožce, nějak to vyřešíme. Koneckonců
říkalas, že máme ještě skoro tři měsíce čas. To mi stačí.“
A přišel ten den. V celých Bradavicích už od rána každý kmital a chystal se na příjezd
královské družiny. Číše se leskly, v kuchyni to vonělo, hudebníci včetně Alyson už asi posté
zkoušeli nový repertoár. Až se rozeznělo volání, že hosté jsou tady…
Večer probíhal neobyčejně dobře. Napřed všechny přivedlo do filozofické nálady jako vždy
dokonalé kázání Malika, a pak Isabelu obklopily Jocelyne a další šlechtičny znalé
dvorských mravů a bavily ji. I princ vypadal, že si večer užívá. Nikdo si tak nevšiml, že se
k němu v jednu chvíli Alyson přitočila a nenápadně mu předala malou lahvičku i s návodem.
Úderem půlnoci se královský pár zvedl a odebral na lože.
…..
O pár měsíců později
Alyson seděla v kapli a držela v ruce zprávu, kterou jí právě donesla sova. Královská sova.
Nadechla se a zlomila pečeť.
„Drahá Alyson,
promiň mi tu dlouhou odmlku, ale mé povinnosti mě teď vytěžují ještě víc než dřív a navíc
se věci trochu zkomplikovaly. Napřed ti chci ale poděkovat. Byl to nezapomenutelný večer
a proběhl tak, jak jsme ho naplánovali. Ano, čekáme dítě.
Nešťastnou náhodou se ale k Isabele doneslo, že naše štěstí je dílem magie. Sama víš,
jak se k ní od jistých událostí staví odmítavě a tohle byla poslední kapka. Odjela na svůj hrad
a nemluví teď s nikým kromě svého osobního zpovědníka. A ten nás vidí jako něco
nepřirozeného a navíc mu hraje do karet to, že papež kouzelníky vyloučil z církve. Na mě
si netroufne, ale Isabela mu naslouchá víc než ochotně.
A je dost možné, že ji přemluví a dítě, podle něj počato proti Boží vůli, hned po narození
někde zmizí. Už jen psát o tom ve mně vyvolává bezmoc a zoufalství.
Ale je tu jedna cesta. A vím, že budu žádat hodně. To dítě hned po narození někdo z mých
věrných odveze k vám, do Bradavic. Chci ho svěřit tobě a věřím, že si poradíš. Má královská
vděčnost bude s vámi až do mé smrti i déle.“
…list jí vypadl z ruky. Zírala na oltář před sebou, ale vůbec ho nevnímala. Dítě. U ní. Tady.
Může vůbec odmítnout přání budoucího krále? Ale co její budoucnost?
Někdo jí položil ruku na rameno. Trhla sebou. Mistryně Juliana stáhla ruku a starostlivě se
na ni zadívala. Pod šaty už se jí sice kulatilo bříško, ale pořád ještě vyučovala léčitelství
a chodila na bylinky.
A v tom Alyson došlo řešení. Večer tak místo do společenské místnosti zamířila
za Julianou. Našla u ní i Willa Scarleta, jejího teď už manžela, což vlastně situaci zjednodušilo.
Všechno jim řekla, od onoho setkání s Janem v lese, přes večírek až po dnešní dopis.
A taky prosbu, zda by Juliana mohla být pro ono dítě kojnou.
První našel řeč Will: „Ty. Tady. Chceš dobrovolně ukrývat královo nechtěné dítě!? A ještě se
o něho starat! Jako já mám děti rád, ale fakt si jseš vědomá toho, co na sebe bereš? S tím,
koho máš ve své blízkosti a co máš v sobě?“
Alyson si dala jeden dlouhý nádech a výdech, než odpověděla. Protože její první reakce bylo
vmést mu do obličeje jeho minulost, jeho nezodpovědnost a to, že i on teď bude otcem.
I přes tyhle věci. Ale nakonec jen odtušila: „Mou moc už mám pod kontrolou a kdyby ne,
Artific má pro mě pár věcí, co mi pomůžou. A lidi v mém okolí? A teď myslíš přesně koho?”
Ne že by to nevěděla.
Celá nebelvírská kolej bylo jedno velké hnízdo podivností, od náboženského vyznání čítajícího
třeba jednoho katara, konvertitu nebo Židovku, přes to, že každý z nich si nesl více či méně
viditelně šrámy od svých vnitřních démonů až po to, že prostě byli lehkovážní, vznětliví a
rozhodně ne materiál pro klidný rodinný život. A trochu ji mrzelo, že teď byla většina
včetně Malika, jehož názor byl pro ni důležitý, v Irsku na návštěvě u Brónagh O’Caelaigh.
Než stačil Will cokoliv namítnout, Julianna vstala, došla k Alyson a vzala ji za ruce.
„Jedno nebo dvě děti, co na tom záleží. Aspoň si to naše bude mít s kým hrát. Ale
ta zodpovědnost je opravdu tvoje. Ty mu nebo jí budeš nablízku po celý čas, ty budeš ta
skála, o kterou se může opřít. My ti můžeme pomoct, ale odpověď musíš najít sama. “
—--------------------------------------------------------------------------------------------------
O šest měsíců později, v předvečer prvního svátku vánočního
Alyson neklidně přecházela ve věži, odkud bylo vidět na příjezdovou cestu. V ruce svírala
kalíšek s medovinou, za poslední hodinu už třetí. Srdce jí svíral strach z neznámého, ale
zároveň i pocit, že dělá to nejlepší, co teď může. Vtom v dálce zpozorovala tečku, která
se rychle zvětšovala a nabývala obrysů jezdce na koni.
Schody dolů brala po dvou. Rozrazila hlavní dveře a prudce se zastavila. Ovanul ji
venkovní chlad. Viděla, jak kůň zpomaluje a přes most už lehce doklusává. Postava v plášti
s kápí svírala otěže jen jednou rukou a druhou přidržovala cosi zabaleného. Alyson sevřela
křížek, který jí visel na krku, až se jí hroty zaryly do dlaně. Je to tady.
Jezdkyně lehkou úklonou naznačila pozdrav. Pak odhrnula plášť a ze zavinutého balíčku
na Alyson vykoukly důvěrně známé oči, jen tentokrát v obličejíčku pár dní starém.
Opatrně převzala dítě. Jezdkyně ještě ze sedlového vaku vytáhla nějaké listiny a těžký
cinkající váček a opatrně vše uložila Alyson do náručí. Pak beze slova pobídla koně
a za pár chvil už po ní zbyla jen ozvěna koňských kopyt v dálce.
Alyson ještě chvíli stála a dívala se za ní, dokud jí dítě nespokojenými zvuky nezačalo dávat
najevo, že by rádo do tepla. Opatrně ho sevřela a vyrazila dovnitř, do Julianiných komnat.
Nechala ho, tedy ji, jak zjistily po rozbalení, v Julianiných zkušených rukách.
Sešla do společenské místnosti, kde kupodivu nikdo nebyl. Usedla ke krbu a nalila si plnou číši.
“nám, nám…narodila se…”
—------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Epilog
Johana Waleská, oficiálně nevlastní dcera pozdějšího krále Jana, v Bradavicích vyrostla
ve velmi schopnou kouzelnici. Jan se zde objevoval dost často, měl záminku, potřeboval
přece kontrolovat, jak se hospodaří v lesích, které celé dal do výhradní správy jisté
Alyson Cooper, místní vrchní lovčí.
Jeho manželství s Isabelou bylo anulováno a jeho náklonnost ke kouzelníkům se nezměnila
až do jeho smrti.
Johana se provdala za waleského prince Llywelyna ap Iorwerth, taktéž kouzelníka. Poté,
co sjednotlili Wales, začali postupně oslabovat vliv jisté královny Fae, která si Wales
rovněž nárokovala.
Její definitivní ústup ale musel počkat až na Johaniny pravnuky.
Žádné komentáře:
Okomentovat