O tři dny později.
Feredir
stál u jednoho z haradských hřebců a kartáčoval mu srst.
Práce kolem koní byla jedna z mála věcí, kterou při pobytu
v Haradu miloval. Vlastně mu ani nevadilo, že ho zpovzdálí
sleduje všudypřítomný Rávo. Vnímal tu chvíli klidu a cele se
soustředil na to, aby koni vykartáčoval veškeré bláto ze
štíhlých nohou. Proto si nevšiml, že se k Rávovi připojil
Narmo a zatímco něco probírají, očividně ho sledují. Ostatní
členové hlídky byli na lovu. Jemu bohužel lovit nedovolili, ač
už se cítil o mnoho líp.
„
Myslím, že práci podkoního tě naučili dobře, co, dhaeraow?“
Feredir se otočil. Narmo seděl na nedalekém kmenu stromu a brousil
si ostří své šavle.
„Nebo
tě naučili i něčemu jinému? Já jsem ti totiž na tu tvou
povídačku neskočil. Nejsem totiž žena, na kterou víš, jaké
řečičky máš vytáhnout. Nejsem žena, kterou dojmeš svým
šrámem na obličeji. Já ti nevěřím, nevěřím, že se někdo
jako ty, syn zbabělce, za ta léta změnil. Spíš změkl
povalováním se na haradských polštářích. A víš ty co? Možná
bych ti mohl splnit to tvé přání. Mám dnes takovou náladu. Co
dnes, že bych ji měl posledních sto let? Neřekneš nic?“ Narmo
vstal a jeho šavle mířila na Feredira. „ Ale víš ty co, já
nejsem řezník. Ani Rávo není“. Feredir ani nezaznamenal, že se
za jeho zády ocitl Rávo a že stojí mezi dvěma šavlemi. „
Otupěly ti smysly, dhaeraow? Nebo ještě udržíš elfský meč?
Protože promiň, ale ty haradské kusy železa jsme hodili někam do
bažiny.“ Ve Feredirovi začalo klíčit chladné poznání, ale
taky vztek. Vztek, že se k němu chová jak ke psovi. „ A co
ty? Co tě přimělo opustit ty vaše chatrče v Lorienu?“
Otočil se a vytrhl Rávovi šavli. „Jste pořád stejní, stejně
nezodpovědní a nasáklí alkoholem, jako tehdy, když jste nechali
proklouznout trpaslíky z Thranduilových sklepů. Nemysli si,
že si tě nepamatuju. Můj otec už tehdy Thranduilovi radil, ať
vás vyhostí, ale on ve vás nějak nepochopitelně něco viděl.“
Narmovi se zúžily oči. Začali kolem sebe kroužit. „ Ty a tvůj
otec. Povýšená sebranka, co při prvním nebezpečí zaleze jak
spráskaný pes. Neměl jsem tě rád už předtím, ale zrádce a
zbabělce nenávidím. Což mě přivádí k myšlence, co tak
ti ozdobit i druhou tvář?“ neznatelným pohybem švihl v seku
zápěstím, až se šavle otočila a Feredirovu tvář rozťala
rána. Feredir se taktak ubránil další ráně, která se jen tak
lehce dotkla jeho paže. Věděl, že bude muset použít vše, co se
naučil i v Haradu, každou fintu, každý úskok, má-li mít
aspoň nějakou šanci. Neztrácel čas mluvením a pokusil se
prolomit Narmovu obranu půlměsícem. Kupodivu to zafungovalo a
Narmova levá noha se zbarvila prosakující krví, na ruce však
bylo jen škrábnutí. Narmo se zašklebil. „ Koukám, že tě
haradští psi naučili nějaké nové triky“, protočil šavli
v mlýnku. „ Víš, já jsem těch posledních sto let taky
úplně nezahálel. Tedy poté, co jsem se probral z kocoviny,
kdy jsme zapíjeli ty, co tak zbytečně padli pod Osamělou horou.“
Sek, výpad, mlýnek, oba dva se začínali lehce potit. Feredir se
snažil ignorovat tepání v noze. „Tys byl někdy střízlivý?
A já myslel, že vaše „jednotka“ kašle na předpisy, na velení
a všechno, co je zajímá, je jen stále plný pohár medoviny. Nebo
tě už vyhostili i odtam?“ Narmo odrazil jeho šavli a sarkasticky
se zašklebil.
„ Jakože by si Beriadan vyhostil vlastního syna? To asi těžko...a že pijeme? To nezastírám.Víš, ani teď nejsem úplně
střízlivý, to abych vyrovnal tvou slabost, kdyby sis náhodou
chtěl stěžovat. A stejně, kdo krvácí víc? Ten ochlasta
z Beriadanovy družiny? Nebo snad ty? Aleoin potřebuje
pobočníka, a já nemám rád konkurenci a nechci riskovat, že jí
ty tvoje štěněcí oči připomenou staré časy. Hra končí. “
Odrazil tvrdě Feredirův úder a tentokrát on vedl klamavou ránu
tak, že prosekl zespodu Feredirovu paži. Tomu podklesla šavle
v ruce. Přehodil ji do levé ruky a taktak stihl odvrátit sek,
který mu mířil na krk. V tom se Narmo přiblížil tak, že
mezi jejich těly zůstala mezera tak na půl délky šavle. Než
stihl Feredir zareagovat, rána vedoucí na jeho klíční kost ho
ochromila a tlak zbraně ho dostal na kolena. Pokusil se ještě o
protiútok, ale bylo pozdě. Šavle se mu vnořila do hrudi.
„ Hm, možná jsem ti mohl říct už na začátku, že umřeš a
udělat to rychle, ale to by nebyla taková zábava. To by udělal
Rávo. Ale mít to potěšení dívat se ti do obličeje, až ti
řeknu, co se dozví Aleoin, to stojí za všechny medoviny světa “.
Sklonil se k Feredirovi a cosi zašeptal. Vytáhl šavli a
Feredirovo tělo se zhroutilo do spadaného listí.
Narmo se ušklíbl. Možná to všechno bude lehčí, než
předpokládal. Ve dvou věcech Feredirovi nelhal. Nevěřil mu a
nestál o konkurenci. A taky byla pravda, že na chvíli znejistěl,
když si uvědomil, že jeho neortodoxní výchova mimo královský
dvůr a jen částečně šlechtický původ by mohly být tak
trochu nevýhoda při dvoření se dceři královské krve. Teď je
to ale už jedno. A jak vysvětlí to, co se stalo? Hm...zrádce se
pokusil uprchnout?
Žádné komentáře:
Okomentovat