A teď je třeba udělat si menší příběhovou odbočku směrem k Temnému Hvozdu. Neboť není zde vše tak, jak psal ve svých knihách pan profesor.
Thranduil po oné nešťastné noci po bitvě na pláních Dagorladu truchlil mnoho dní. A možná mu v skrytu duše doutnalo přání, aby na ten obrovský žal nemusel být sám. Ale znal svého bratra a věděl, že odpuštění a shledání se jen tak nedočká.
Plynul čas a král měl brzy jiné starosti. Jeho choť mu totiž dala dvě děti. Napřed prvorozeného Legolase, plavovlasého, jako on sám. Nezdolného, ale přesto diplomatického, rychlého jak vítr. S lukem se mu také málokdo vyrovnal. Až měl Thranduil podezření, zda se při svých výpravách náhdou nepotkává s jistým uskupením, známým jako Stíny Lorienu. Před Legolasem ale o jeho strýci mluvil málokdy.
Druhá přišla na svět dcera. Pojmenovali ji Aleoin. Zdědila otcovo charisma a přirozenou autoritu, ale tmavé vlasy po své matce. A ač se vzdělávala ve všech klasických dvorských disciplínách, mnohem raději jezdila se svým bratrem na lov. Její neohroženost se brzo stala legendární, takže ji uznávali i bojovníci elitních jednotek Temného hvozdu.
Onoho večera se už asi posté pohádala s otcem ohledně situace, která znepokojovala celou Středozem. Mordor kypěl životem, dá-li se to tak nazvat a odkudsi se šeptem šířila informace, že snad byl nalezen Prsten. Do toho na jihu začali Haraďané jeden z dalších pokusů o rozšíření ejich sféry vlivu. Skřetí komanda se objevovala v Gondoru a i hranice Temného hvozdu byly mnohem častěji atakovány přisluhovači Saurona.
A teď přišla zpráva od samotné paní Galadriel. Tu ale Thranduil odložil do papírů na spálení. Že se ti dva příliš nemají v lásce, Aleoin věděla. Ale taky jí neušlo, že Legolas se chystá na výpravu do Roklinky. Což bylo víc než podezřelé. Když v nestřežený okamžik dopis z Lorienu získala a přečetla, bylo o zábavu postaráno.
Marně se snažila otce přesvědčit, aby odložil staré sváry. Teď je přece v sázce mnohem víc a elfští bojovníci mohou být pro Gondor právě tím spojencem, který své síly ukáže nejen na bitevním poli, ale i v skrytu lesa. Měla čím dál silnější pocit, že je v tom nejen jeho nechuť plnit přání kohokoliv z Noldor, ale i možnost, že potká někoho, koho neviděl pomalu věčnost. Protože narozdíl od Legolase, který prostě přijal myšlenku, že jejich rodinná situace je komplikovaná, ona sbírala střípky informací od temnohvozdských zvědů. Takže tušila, že zakopaný pes má možná jméno Beriadan.
Když Thranduil rezolutně ukončil debatu, demonstrativně práskla dveřmi a zavřela se ve svém pokoji. Jenže jí to nedalo. O svých záměrech už dlouho mluvila s několika otcovými veliteli, včetně jejích nejbližsích z jednotky Zlatý list. Věděli, že pokud princezna dnes neuspěje, mají být připraveni. A tak v noci hluboké jak oceán, v hodině mezi psem a vlkem, opustilo královské sídlo přes sto bojovníků s Aleoin v čele. Zůstal po nich jen dopis položený na stole, kde obvykle královská rodina snídala..
"Drahý otče,
chápu, že riskuju tvé nepochopení a zavržení. Ale nedokážu se už dívat na to, jak jedni z nejlepších bojovníků ve Středozemi tráví svůj čas na stále stejných cestách kolem Temného hvozdu. Každý den cvičí své umění jen jeden na druhém. Schováváme se za zdmi a neproniknutelnou hradbou stromů už tak dlouho, že je div, že na nás ještě svět nezapomněl.
Chtěl jsi snad vyzdvihnout naše zásluhy tím, že pošleš mého bratra na zasedání do Roklinky? Není to trochu málo?
Bojíš-li se, že jsem se vydala sama všanc nepříteli, není tomu tak. Tví nejlepší a mí nejvěrnější jedou po mém boku. Cestujeme skrytě. Věřím, že se mi podaří poslat ti další zprávu, jamile dorazíme do Lothlorienu.
s úctou
Aleoin "
Druhou zprávu pak nesl holub do lorienských lesů, k rukám samotné paní Galadriel. Lístek, že pomoc je již na cestě. A že to byl holub rychlý, stihla Galadriel ještě poslat vzkaz tam, kde věděla, že sídlí ti, kteří by mohli Aleoin poskytnout pomocnou ruku.
Žádné komentáře:
Okomentovat